Je konec prázdnin, škola klepe na dveře. Všichni již netrpělivě čekají na první školní zazvonění, a s tím spojené ranní stávání a oblékání. Dilema „co na sebe“ mají snad všechny děti. Pryč jsou ty časy, kdy soudružky učitelky vzorně kontrolovaly délku vlasů u kluků, nebo namalované děvčata posílaly umýt. Problémy byly s anglickými nápisy na tričku, džíny nebyly výjimkou.

Nedá se nic dělat, máme svobodu projevu, proto i svobodu být nevkusní, provokativní nebo trapní. Škola v současné době do těchto projevů žáků nemá co mluvit. Zde se asi zrodila myšlenka školních uniforem, které v některých zemích jsou naprosto normální a běžné.

Myšlenka je to sice pěkná, ale všichni ve stejné uniformě, která odbourává ranní rozhodování co na sebe, děsí mnohé děti i jejich rodiče. V jednom oblečení, které zabrání projevům nevkusu a především zahladí sociální rozdíly mezi dětmi. Diskusí na toto téma bylo již mnoho. Celý problém je spíš v tom, že spolužáci vědí, kdo má chudé či bohaté rodiče. Je poznat dle značky mobilního telefonu, nebo druhu kola, popřípadě kde jezdí na prázdniny. Takže nastává otázka, zda uniforma něco vyřeší mezi těmito rozdílnými dětmi.

I když je názorů mnoho, vybavte si oblečení takového Herryho Pottera či Hermiony. Ti určitě neřeší, zda mají chudé či bohaté rodiče. U nás se uniformami proslavilo internátní osmileté gymnázium Open Gate v Babicích. Tady na této prominentní škole, kde studují děti bohatých rodičů, jsou i děti, které byly vybrány ze sociálně slabších rodin. A uniformy jim určitě ani trošku nevadí, berou je jako součást své osobnosti.