Felinoterapie je obdobou mnohem známější kanisterapie, kdy psi pomáhají aktivně léčit nejen psychické problémy.

Kočka se může stát aktivním léčitelem mnoha lidských neduhů. Již její přítomnost hraje velmi důležitou roli a kočka se tak pasivně podílí na léčbě psychických problémů.

Pomáhá zmírnit samosotu u starších lidí, kteří se tím, že kočku vlastní, mají o koho starat, s kým si popovídat a svým způsobem i pro koho žít. Kočka je coby zvířecí terapeut narozdíl od psa daleko méně náročná, nevyžaduje několikrát denně venčit a chodit na dlouhé procházky. Což je velmi praktické zejména u lidí, kteří mají omezený pohyb, či zdravotní potíže, které jim nedovolují povinnosti spojené s péčí o pejska vykonávat.

Kočka je v podstatě velmi skromná. Ke spokojenému životu jí postačí misky s vodou a granulemi, případně jinými laskominami. Kočičí toaletou odpadá pro mnohé vyčerpávající a zmáhavé venčení. Je schopna vycítit naši momentální náladu. Vrněním a něžným postrováním čumáčku nám dává najevo, že je s námi. Má schopnost vycítit i menstruační bolesti a instiktivně si ženám lehá na břicho.

Její pouhá přítomnost je pro mnohé výzvou, nemohou přece zůstat ležet v posteli, musejí se o kočičku postarat, dát jí něco dobrého na zub, podrbat za ouškem. Základem samotné felinoterapie je vrozená kočičí empatie a intuice. Svůj podíl tu činí i fakt, že kočka je vždy svá, osobnost, kterou si musíte získat.

Kočičí vrnění, něžné tulení a mazlení, hraní a dovádění dává pocit sounáležitosti a zjištění, že je člověk stále potřebným. Již to, že si člověk připadá najednou zase důležitým článkem v něčím, byť jen v kočičím životě, je velmi důležité, obvzláště u starých nemocných lidí.

Felinoterapii se v poslední době dostává stále více pozornosti, která je zasloužená. Kočičí terapeuti jsou stále více využíváni v nemocnicích, stacionářích, domovech důchodců či v domovech pro dlouhodobě nemocné. Podmínkou je samozřejmě stoprocentní zdraví kočičky a její mírumilovná povaha.